Autor článku úplně pomíjí řadu základních skutečností, které se týkaly přesídlení německého obyvatelstva z Československa.
1.Jednání o osudu německého obyvatelstva po druhé světové válce probíhalo mezi jednotlivými vedoucími představiteli spojenců době válečné a také na spojeneckých konferencích na Jaltě a poté v Postupimi, a právě na této bylo definitivně rozhodnuto o přesídlení německého obyvatelstva z Polska, Maďarska a Československa do Německa. Československo o přesídlení německého obyvatelstva z republiky bylo informováno diplomatickou cestou a diplomatickou cestou souhlasně odpovědělo. V Postupimi Churchill otevřel otázku přesídlení Němců z republiky a současně vyjádřil svou nespokojenost nad tím, jak přesídlování Němců pomalu probíhá.
Na těchto konferencích se jednalo i o německých reparacích. O nich bylo rozhodnuto Pařížskou reparační smlouvou, ČSR patřila k jejím signatářským státům. Německý majetek měl být konfiskován tak, aby se nemohl dostat zpět do německých rukou. Jeho hodnota se odečítala z reparačního účtu signatářských států. Československo bylo též povinno německý majetek konfiskovat, jeho hodnotu však ze svého reparačního účtu nemuselo odečítat.
2. Autor článku všechny Němce po druhé světové válce hází do jednoho pytle. Zřejmě neví, že v obecních volbách, které se v republice konaly v květnu 1938 henleinovce dostali pouze 90% hlasů německých voličů. Antifašističtí Němci znacizovanou henleinovskou kandidátku nevolilo. Po záboru našeho pohraničí henleinovci antifašistické Němce terorizovali. Opakovaně je bili, brutálně vyšetřovali. Mnohé z nich pozavírali do věznic nebo do koncentračních táborů.
Znacizovaní henleinovci podobně tak si počínali i vůči Židům. Biti, a to opakovaně byli mnozí Češi. Někteří z nich na týrání zemřeli. O tom všem se můžete podrobně dozvědět na našich stránkách. O německých antifašistech se autor článku nezmiňuje. Přesto je pravdou, že tito se za "sudetské Němce" nikdy nepovažovali. Byli plně loajální k republice, vytvářely jednotky Republikanische wehr, dobrovolně vstupovali do jednotek Stráže obrany vlasti, bojovali na naší straně, a to i se zbraní v ruce, proti henleinovským ordnerům a freikorpsákům. S českými odbojáři byli později ve stejných koncentračních táborech.
Naši předkové věděli, že Němec není jako Němec. Z přesídlení byli mnozí Němci vyjmuti. Zůstalo jich v republice 200 - 250 000. Řada německých antifašistů se rozhodla odejít dobrovolně do Německa. Ze sovětské okupační zóně se na ně obraceli s výzvou, ať přijdou pomoc budovat nové německé správní i mocenské orgány. Jiní směřovali například do Bavorska. Z republiky odjížděli za zcela zvláštních podmínek, výhodných pro ně, mohli si vzít movitého majetku až na půl vagonu. Odjížděli ve zvláštních transportech, které organizovali a spoluřídili.
Pokud zůstalo po určitou dobu v republice přes 200 000 Němců, nemohlo dojít ani k etnickému vyčištění republiky od Němců. Naopak je zdokumentováno, že desítky tisíc Čechů před Mnichovem a po Mnichovu byly vyháněny za svých domovů, někdy i po několika hodinové lhůtě. Odházeli často jen s tím nejnutnějším. Někteří pak, aby si zachovali život, utíkali jen s doklady, ušetřenými penězi a s tím nejnutnějším, pokud měli čas si něco vzít. Vše je doloženo nejen vzpomínkami našich hraničářů, ale i řadou dokladů, intervencemi našich orgánů na německé straně, korespondencí.
A závěrem následující: "„…připojení k Československu dává sudetským Němcům – při znalosti české národní povahy – naději jen na brutalitu, bezohlednost, neporozumění, útlak a otroctví…“ (Dopisu šumavských Němců H. Trumanovi)
Právě v těchto slovech se projevuje nenávist "sudetských Němců", z nichž se stali občané Velkoněmecké říše, vůči nám. Místo aby litovali zločinů svých i dalších občanů Říše, které společně spáchali na Polácích, Jihoslovanech, sovětských občanech a také samozřejmě na nás v době předmnichovské a ve válečných letech, kdy vyvraždili více než 20 milionů Slovanů a plánovali genocidu dalších milionů , kteří měli žít jako otroci příslušníků panského německého národa, hrubě útočí na nás, jejich oběti, které několik let po desítkách tisíc brutálně odsunovali ze života. K této tématice vyvěsíme několik článků. Dr. O. Tuleškov